Anglický plnokrevník (zkratka A1/1) je nejrychlejší koňské plemeno, rychlost je jediné kritérium pro zařazení do chovu. Byl vyšlechtěn vAnglii v
Podílel a podílí se na zušlechťování mnoha dalších plemen. U nás se chová např. v Napajedlích nebo v Mimoni.
Obsah[skrýt] |
Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Končetiny jsou suché a výborně stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu, pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý.
Na britských ostrovech se koně chovali už od dob Keltů. Po Válce růží byl na konci 15. století v Anglii kritický nedostatek koní, tak jejich vývoz král Jindřich VII. zakázal. Jeho syn Jindřich VIII. začal podporovat dovoz zahraničních koní, především španělských, dokonce nařídil šlechtě a církevním hodnostářům, aby - podle hodnosti - musela vlastnit určitý počet jezdeckých koní. Také založil hřebčín v Elthamu, kde choval nejen těžké a pomalé rytířské koně, ale i tzv. running horses, kteří sloužili jako koně poštovní a lovečtí. Jindřichova dcera Alžběta I. si kvůli rozvoji chovu těchto koní povolala neapolského experta - Prospera d'Osmu a založila hřebčín v Tutbury.
Na začátku 17. století byl rychlý a ovladatelný kůň chovatelskou prioritou, hlavně kvůli kočárové dopravě. Velmi žádaní (ale těžko dostupní a drazí) byli orientální koně (např. arabský plnokrevník), během občanské války mnoho z nich na čas zmizelo, ale protože je potřeboval i Oliver Cromwell, dovozy pokračovaly. Za vlády Karla II. byli pro chov velmi významní James d'Arcy - vedoucí královských hřebčínů - a vrchní podkoníJohn Fenwick, který přímo od beduínů přivezl celé stádo arabských klisen, tzv. Royal Mares, které se staly nejdůležitějšími pramatkami anglického plnokrevníka; vliv na chov mělo i budování nových dostihových drah.
Na konci 17. století byla Evropa napadána Turky, jejich hřebec Byerley Turc, ukořistěný Robertem Byerleyem v roce 1687, se stal prvním z hřebců - zakladatelů A1/1. Druhým je Darley Arabian, dovezený v roce 1704 ze Sýrie; třetím Godolphin Barb, darovaný francouzskému králi a později prodaný do Anglie. Z těchto tří praotců pochází všichni dnešní plnokrevníci.
Chov pokračoval a rostl s popularitou dostihů. Kvůli různým podvodníkům bylo potřeba zaregistrovat původy dostihových koní, tak vznikla Všeobecná plemenná kniha (General stud book), její první část vznikla už v roce 1791 (předmluva), pak byla několikrát přepracována, za první díl se považuje verze z roku 1808. Další díly od té doby vycházejí pravidelně. Na tuto Všeobecnou plemennou knihu navazují všechny národní, včetně české.
